Červen 2010

Jarní neklid - 1. část

20. června 2010 v 22:28 | M O [C] H I T O _ ★
Krása. Jen tak sedět a poslouchat jak kapky bubnují na střechu altánku. Sedět a hledět do prázdna. Cítit záchvěvy v celém svém těle za každým hrozivým hromem. Být oslepen zábleskem jarního nečasu a prostě jen tak sedět. Krása.

Dívka, hlavu obrácenou k nebi, oči zavřené, sedí v altánku. Myšlenky mizí. Jen tak sedí, poslouchá jaro, vnímá noční neklid. Pláče. Nejen ona. Nebe pláče s ní. Celá se chvěje a jen tak sedí.

Do altánku vstopila němá postava. Osoba vysokého vzrůstu. Muž. Spíše mládenec. Vlasy mokré. Oblečení také tak promáchané. Třásl se a jen tak stál.

Dívka otevřela oči. Slzy jí bránily ve výhledu, ale přece poznala svého milého. Jen tak tam stál, ona jen tak seděla a oba na sebe jen tak němě hleděli.

Hromy hřměli, déšť jakoby zesílil - nebe se více rozplakalo. Při každém záblesku jakoby mládenec stál blíž a blíž dívce. Ano, blížil se. Nepozorovatelnými kroky se sunul k dívce, až stál konečně u ní. Lehce se dotkl její tváře. Slzy dívčiny smáčeli chlapcovi ruce.

,,Proč jsi přišel?" Dívka sotva vydala hlásku. Chlapec slyšel.

,,Chybíš mi." Odtáhl se. Čekal na reakci.

Dívka mlčela.

Jen tak seděla a mlčela.
...

Tohle mi už hodně dlouho chybělo. Má vášeň opět na ,,papíře" :)